Skip to main content

Polohová reflexologie

Základní informace k polohové reflexologii

Prováděním  polohových testů dochází ke vzniku rozmanitých podnětů na klouby, kloubní pouzdra, šlachy, vestibulární aparát, svalová vřeténka atd. Tyto aferentní impulzy mají převážně proprioceptivní charakter. Dále se k nim přidávají exteroceptivní (dotyk) a interoceptivní (viscerální pohyb, pleura a mediastinum) podněty, které informují CNS. Rychlá změna polohy při provádění polohových testů vede k charakteristických aferencím také z vizuálních receptorů.

Při přesném provedení polohových testů lze počítat s konstantním aferentním proudem z různých stimulů. Následně vznikne charakteristická reprodukovatelná odpověď CNS na komplexní podnět. Tento podnět představuje určitý „normovaný“ celek.

Každý polohový test v tomto směru představuje charakteristickou aferentní jednotku, která je vstupem do modelu držení těla a pohybu.Tento model  je v CNS připraven pro případ potřeby – ve smyslu konfrontace jedince  s prostředím.

Tyto aferentní jednotky se u různých polohových testů liší (např. trakční test a Landauova reakce). Lze však pozorovat v rámci globálních reakcí specifických pro jednotlivé testy stejné dílčí modely (např. držení dolních končetin při trakčním testu a Landauově reakci). Tyto charakteristické dílčí modely shodně se objevující u několika testů, jsou výsledkem koordinačního procesu centrálního nervového systému, který jasně odpovídá vývojovému věku dítěte.


Typickými dílčími modely tohoto druhu jsou:

Moro reakce horních končetin

V novorozeneckém období dochází ve zkoušce dle Collisové, v testu Peiper-Isbert a testu dle Vojty k horizontálnímu pohybu horních končetin, který je známý jako Moro reakce.

Collisové horizontála, zkouška Peiper-Isbert a Vojtova reakce

Po této „holokinetické“ fázi vývoje odpovídá reakce horních končetin při zkoušce dle Peiper-Isperta mezi 6. a 12. týdnem tonickým komponentům Moro reakce, jak je pozorována ve 2. polovině 1. trimenonu. U Vojtovy zkoušky se tato reakce objevuje teprve po 10. týdnu a trvá do 20. týdne. V Collisové horizontále se objevuje jen mezi 7. až 8. týdnem života.

Flekční synergie dolních končetin

Držení dolních končetin je stejné v Landauově reakci, v axilárním visu a částečně i při trakční zkoušce v první fázi. Inertní flekční držení dolních končetin přetrvává u axilárního visu a Landauovy reakce celý první trimenon, u trakční zkoušky mizí už v polovině prvního trimenonu.

Landauova  reakce, axilární vis a trakční zkouška

Objeví se aktivní flexe dolních končetin směrem k tělu. Tento model držení těla a pohybu se nazývá flekční synergie dolních končetin. U trakční zkoušky se objevuje v polovině 1. trimenonu, u axilárního visu a Landauovy reakce na přelomu 1. a 2. trimenonu, u Vojtovy reakce teprve na přelomu 4. a 5. měsíce. Flekční synergie dolních končetin mizí u všech uvedených testů v různou dobu.

Význam polohových testů ve vývojové diagnostice

  • Polohové testy představují komplikovaný mechanismus držení těla a pohybů, vznikající reflexně po rychlé změně polohy těla. Pro jejich klinické využití je nutné, aby

motorické odpovědi na změny polohy těla byly viditelné a zákonité, tzn. reprodukovatelné.

  • motorické odpovědi odrážely reaktibilitu centrálního nervového systému v různých fázích vývoje.
  • bylo možné odlišit normální reakce od abnormálních.

Již Moro formuloval tyto představy u svého reflexu. Také Landau podobným způsobem shrnul vývojové fáze svých polohových testů. My se přidržíme představy různých vývojových fází polohových testů z následujících důvodů:

  • Automatické řízení polohy těla je aktivní proces. Představuje velmi komplikovanou funkci CNS, která je k dispozici již v novorozeneckém období.
  • Polohové testy mají jako reflexní pohyby nebo reflexní vzory držení těla viditelný kineziologický obsah s viditelnými svalovými souhrami.
  • Podle normálních polohových testů lze posuzovat jiné funkce CNS.

Z polohových testů provedených „lege artis“ lze vytvořit mimo jiné následující závěry:



Dítě, jež reaguje na konci 2. trimenonu posturálně v souladu s věkem, má následující schopnosti (viz obrázek výše)

  • Dítě umí radiální úchop. Předpokladem pro tento úchop je pronační pohyb předloktí, kompletní otevření ruky a abdukce metakarpů . To vše obsahuje i Collisové horizontála.
  • Dítě se umí v poloze na břiše opřít o ruce. Zvládá i symetrickou oporu o lokty i oporu u jeden loket. Díky tomu se uvolní v poloze na břiše jedna ruka pro úchop.
  • Dítě nebude mít v budoucnu – za předpokladu dalšího nekomplikovaného vývoje– žádnou podstatnou poruchu stereognosie.
  • Úchopový reflex ruky vyhasl. Je to předpoklad pro normální opěrnou funkci ruky.
  • Dítě je schopno se koordinovaně otočit z polohy na zádech do polohy na břicho. K tomu musí být segmentálně řízena odpovídající opěrná funkce v ramenním a pánevním pletenci a také opěrná funkce těla v poloze na boku. Dítě, které se otáčí en bloc, se není schopné opřít na boku. Tuto funkci rozpoznáme v dokončené 2. fázi Vojtovy reakce.
  • Vyskytuje se optiko-faciální reflex (reflexní mrknutí na optický podnět). Pokud tomu tak není, je nutné vyloučit poruchu vidění, resp. zohlednit problematiku mentálního vývoje. 3. fáze reakce Peiper-Isbert neurčuje pouze dosažený stupeň zralosti dokončeného druhého trimenonu, ale předpokládá i výskyt optického podílu na řízení posturální reaktibility.
  • Shoduje-li se dosažený vývojový stupeň dítěte s kalendářním věkem, lze vyloučit závažnou poruchu mentálního vývoje.
  • Infantilní cerebrální parézu je možné vyloučit, probíhají-li uvedené polohové testy normálně. Neboť každý, i ten nejméně nápadný cerebrálně paretický vývoj je prokazatelný již v prvních týdnech života na základě poruchy posturální reaktibility, což se projeví abnormálními nebo disharmonickými polohovými testy. Disharmonie znamená, že lze pozorovat současně dílčí modely rozdílného vývojového stupně (např. horní končetiny dosáhly nižšího stupně vzpřimování než dolní končetiny).
  • Shoduje-li se dosažený posturální stupeň vývoje s kalendářním věkem, je vyloučen výskyt těžkých vrozených hormonálních nebo metabolických poruch, které by ovlivňovaly duševní a/nebo motorický vývoj.

Posturální vývojový věk se určuje před zjištěním kalendářního věku!

Existuje-li shoda v úrovni posturální reaktibility s vývojovým stupněm vzpřimování, fázické (spontánní) pohyblivosti a kalendářního věku, jedná se o normálně vyvinuté dítě s normální vývojovou prognózou.